Snažím se sledovat nejen technologické, ale i designové trendy. Asi před dvěma týdny dorazil newsletter jednoho módního domu a v něm limitovaná kolekce doplňků pro letošní léto.
Když jsem ty obrázky viděla, nejprve mě napadlo, že se návrháři asi zbláznili. Ale působ oslovovat zejména mladou generaci poměrně střeštěnými kousky, už vypadá na všeobecný trend.
Ale když dorazil další newsletter, něco mě na těch obrázcích zaujalo. Chvíli jsem brouzdala webem, ale nakonec jsem se rozhodla, že to musím vidět na živo. Jsem až pověstná svou nechutí k nakupování a brouzdání obchodními domy, pověřila jsem tedy muže, aby zjistil, jestli je limitovaná kolekce kabelek ještě k vidění, aby mělo smysl vstávat od počítače.
Ukázalo se, že limitka k mání není, ale dámy v obchodě ochotně vyjdou zákazníkovi vstříc, tak slíbily, že se ozvou, kdyby se něco změnilo. Překvapením bylo, když zrázu přišla sms, že objednaná taška dorazila. Neměla jsem podle obrázků příliš důvěru v podařenost designu, ale zvědavost mi nedala a vyrazili jsme se podívat.
Tady se asi dostávám k jádru pudla, proč ten příspěvek vůbec píšu. Dorazili jsme do obchodu, dáma, co nás kontaktovala, vytáhla tu “podpultovou” věc, a když pominu tu lásku na první pohled, co se mnou zacloumala… během těch patnácti minut prohlížení a rozhodování se kolem nás vyrojilo hned několik zákazníků, kteří jako supi čekali, jestli kabelku snad jen na chvíli pustím z ruky.
Nikdy jsem nechápala ty záběry ze Spojených států, kde se ve výprodejových akcích zákazníci rvou o věci, ale já dnes z nákupů odcházela jako vítěz.